Jak vypadají akce z mého pohledu? Jak prožívám přípravy, průběh a celý den okolo? V tomto příspěvku Ti jeden takový den popíšu!
Ahoj, tady Baru z recluda. Jdu Vám popsat mé zážitky a prožitky z jedné z našich prvních jednodenních akcí. Z šifrovačky z Pardubic.
Šifrovačku jsme před samotným dnem měly s holkama z recluda už samozřejmě dávno připravenou (někdy Ti můžu i popsat, jak vypadá příprava našich her, je to zábava!). Ale i tak je potřeba si před samotným dnem roztřídit a připravit všechny papíry, kartičky, truhličky a vše další, co naše hráčstvo během hry bude potřebovat. Tato příprava začala v neděli večer. Sešly jsme se u Kačí doma a měly jsme moc hezký večer stříhání a dávání věcí do obálek. K tomu jsme si pustily kvalitní snímky (převážně High school musical). Další den jsme se sešly o půl dvanácté (samotný start hry byl ve dvě odpo), obešly jsme jednotlivé zastávky naší hry včetně zapojených podniků a na místě vše nachystaly. Potom jsme se přesunuly do Tyršových sadů, kde jsme čekaly na účastnictvo a já osobně začala být trochu nervózní. Na tento termín jsme měly úplně naplněnou kapacitu a já se bála všech zádrhelů co by mohly nastat.
Když začaly na smluvené místo chodit první týmy, tak začala zábava. Představte si, že jste na slepém rande a přijdete jako první do smluveného podniku. Nervózně sedíte a s každým jedním vrznutím dveří se koukáte ke dveřím kdo přišel a přemýšlíte, jestli to je ten člověk, s kterým máte schůzku. Tak přesně jsem se cítila, když se postupně trousily týmy. Když jsme se všichni sešli, tak jsme se představily my s holkama, každý tým řekl něco o sobě a my měly radost, jak moc různorodé skupinky máme. Po představení jsme popsaly pravidla hry, rozdaly týmům starter packy a odstartovala se hra. Hra jako taková se povedla. Pro někoho to bylo těžší, než pro jiného. Všichni byli ale hrdinové hlavně ve chvílích, když pršelo. Během hry jsme s holkama z recluda dávaly nápovědy našim týmům a dávaly jim odpovědi na různorodé otázky. Také jsme ale řešily zádrhely co nastaly po trase. Potom jsme čekaly v cíli – restauraci – na všechny týmy. Někteří se s námi zdrželi a popovídali si s námi. Jiní byli unavení, a tak šli rovnou domů.
Závěrem bych chtěla doplnit poznatek, který je pro mě z našich her snad nejzajímavější. Každý se chová během her úplně jinak. Někoho žene celou hru soutěživost, někdo si jen užívá odpoledne moment po momentu, naopak známe z našich her i momenty frustrace z toho, že je nějaké zastavení těžké. To je nutné vnímat jako jeden z aspektů (a pro mě osobně přínosů našich her), tak se poznáváme. Moc děkuji za přečtení. Srdečně Baru z recluda.