Prokop každou část výzkumu ukryl na jiném místě po Chrudimi. Některé schoval do starých zdí, jiné pod kamenné schody, další mezi stránky zapomenutých knih nebo do tajných schránek v historických domech. Ke každému úkrytu připojil šifru, hádanku nebo znamení, které dokáže rozluštit jen skutečný badatel.

Poslední listinu uzavřel slovy:

„Nehledej moc. Hledej rovnováhu. Neboť každá síla, kterou člověk získá bez porozumění, si sama najde cenu, kterou bude třeba zaplatit.“

Od té doby nikdo neví, co se s Prokopem stalo. Někteří tvrdí, že město opustil ještě za tmy. Jiní věří, že zůstal v Chrudimi pod jiným jménem a dál nenápadně sledoval svět kolem sebe. Jeho zápisky však prý stále čekají na toho, kdo je dokáže všechny najít.

Rozhodli jste se, že zápisky nesmí padnout do rukou nikomu dalšímu.

Dlouho jste přemýšleli, zda je spálit, nebo je znovu ukrýt na místech, kde je nikdo nenajde. Víte, že znalosti, které obsahují, jsou fascinující. Mohly by změnit svět. Ale také si uvědomujete, že ani Ulrich von Steinberg, ani Prokop nedokázali odstranit jejich nebezpečné následky.

Nakonec jste se rozhodli přírodu nepřelstít.

Poslední list rukopisu jste uložili do kamenné schránky hluboko pod starou zdí. Vstup jste pečlivě zazdili a znamení, které k němu vedlo, jste odstranili. Nikdo už nebude vědět, kde se zápisky nacházejí.

Když jste odcházeli, měli jste zvláštní pocit. Jako by se celé město na okamžik ztišilo.

Vítr se opřel do korun stromů, zvony se tiše rozezněly a na hladině vody se objevily drobné kruhy. Bylo to, jako by sama Chrudim děkovala za to, že její dávné tajemství zůstane ukryté.

Možná jste se vzdali objevu, který mohl změnit dějiny.

Možná jste ale zachránili mnoho lidí před nebezpečím, které by si ani neuměli představit.

Od této chvíle jste se stali novými strážci tajemství.

A jen vy víte, kde příběh skutečně skončil.

Rozhodli jste se, že zápisky nezničíte.

Věříte, že od dob Ulricha i Prokopa lidstvo poznalo mnoho nového. Napadlo vás, že právě vy byste mohli najít řešení, které oni nikdy neobjevili.

Začali jste pečlivě studovat všechny jejich poznámky. Opakovali jste jednotlivé pokusy, porovnávali výsledky a zapisovali každou drobnou změnu.

Po mnoha dnech se vám podařilo přenést pevnost kamene na obyčejné dřevo. Výsledek vypadal dokonale.

Jenže druhý den se v jiné části města rozpadla stará kamenná zídka.

Nevzdali jste se.

Zkoušeli jste to znovu a znovu. Některé pokusy byly lepší než ty předchozí. Jiné skončily stejně jako před stovkami let.

Přesto jste si začali všímat něčeho zvláštního.

Zdálo se, že s každým dalším experimentem jsou nežádoucí účinky o něco menší. Jako by se příroda nebránila samotnému poznání, ale jen tomu, že jí člověk dosud úplně nerozumí.

Na poslední prázdnou stránku rukopisu jste připsali jedinou větu:

„Výzkum pokračuje.“

Pak jste knihu zavřeli.

Nevíte, jestli jednou objevíte způsob, jak zachovat rovnováhu a nikomu neublížit.

Ale víte, že právě teď jste se stali dalšími pokračovateli příběhu, který začal před staletími.

A možná jednou někdo otevře vaše zápisky a bude stát před stejnou volbou jako vy.